Arabský plnokrevník

Vznik Arabského plnokrevníka není vědecky doložen. Jeden z prvních psaných záznamů o Arabském plnokrevníkovi zachytil arabský historik El Kelbi v roce 786, který načrtl historii a rodokmeny Arabů od roku 3000 př.n.l. Vědci se domnívají, že Arabský plnokrevník vznikl ze Španělských koní, ale náboženství to vyvrací. Podle něj Araba vytvořil prorok Muhamed. Když chtěl prý Araba vytvořit, řekl jižnímu větru: "Chci z tebe udělat živou bytost, zhmotni se!" A vítr se zhmotnil. Objevil se archanděl Gabriel a přinesl plnou hrst prachu, kterou nabídl Muhamedovi a ten udělal hnědáka a ryzáka a přitom řekl: "Tvé jméno je Kůň. Učinil jsem tě Arabem a dal ti červenou barvu mravenců. Zavěsil jsem štěstí do kštice, která ti visí mezi očima, učinil jsem tě pánem jiných žvočichů.Lidé tě budou následovat kamkoli půjdeš; budeš stejně dobrý k honbě jako k letu; bohatí budou jezdit na tvém hřbetu a štěstěna bude přicházet díky tobě". Pak vtiskl koni známku slávy a štěstí, malou bílou známku do středu čela (hvězdu).

Využití

Původně se využíval v poušti k přepravě jídla a vody. Arabská klisna měla takovou cenu, že směla se svým pánem bydlet v jednom stanu! Dnes se Arab většinou využívá ve vytrvalostních dosticích(enduranci). Je to nejvytrvalejší plemeno na světě a proto se také těší velké oblibě. Dále se využívá: při dostizích(většinou rovinových(bez překážek)), při parkuru (skákání), v military (drezůra,terénní jízda(cross-country), parkur) a zřídka při drezůře. Arab má ploché chody, což je znakem mírně zhoršených skokových schopností. Někteří jedinci ovšem skáčou i na Olympijských hrách! Arab se dá využít i v jezdeckých školách, ovšem jeho někdy mírně vznětlivá povaha se s malými dětmi i přes jeho lehkou ovladatelnost nesnáší. Jelikož je Arab velmi sportovní, hodí se jak vidíte téměř pro všechno.

Vzhled

Na Arabovi je netypičtější štičí hlava a ocas držený vysoko vzhůru jako prapor. Arab má hluboký hrudník a šikmé plece. Je to kůň středního tělesného rámce. Má ploché chody. Hříva a ocas se Arabům nestříhají, jen hříva se vyholí od uší asi 20cm směrem ke kohoutku. Na přehlídkách se rozhodně nepletou copánky, jen se hříva a ocas namastí speciálním leskem. Arab má nejčastěji ryzou a bílou barvu, ale může se u něho vyskytnout jakákoliv jednolitá barva. Je vysoký od 144,2 až do 152,5 cm nebo výše. Na rozdíl od ostatních plemen,která mají 18 párů žeber,6 bederních a 18 ocasních obratlů,jsou u araba tyto počty 17-5-16.

STAVBA TĚLA

Kohoutek: Krk ladně přechází do vysokého a širokého kohoutku, nasazení na plece je zřetelné.

Tělo: Arab má krátký, lehce prohnutý hřbet, silná bedra a delší rovný kříž.

Zbarvení: Ryzáci, bělouši, hnědáci i vzácnější vraníci, to jsou převládající barvy arabů.

Ocas: Kořen ocasu je nasazen nápadně vysoko na zádi. Při pohybu je nesen obloukovitě vzhůru (prapor).

Nohy: Nohy jsou suché a čisté, bez přílišně mohutnosti holení. Šlachy jsou jasně patrné a nohy mají téměř dokonalý tvar i rozměr. Zadní nohy bývali dlouho u arabů slabší, ale u všech příslušníků plemene jsou zdravé a v pohybu uvolněné.

Hříva: Hříva i ohon jsou neibyčejně jemné, hedvábné.

Chřípí: pokožka na malém jemném chřípí je velmi jemná.

Hlava: Hlava je nezaměnitelná a nezapomenutelná. Je krátká a velmi jemná, nos je zřetelně konkávní, štičí. Nozdry jsou neobyčejně velké, stejně jako oči, široce otevřené a posazené níže než u jiných plemen. Uši jsou malé, jemné a někdy se zakřivují dovnitř. Typickým rysem je i jibbah, štíkovitá vypuklina mezi očima, která začíná u uší a končí na nosní kosti. Je v celé koňské rodině jedinečná.

Kostra: Obrysová linie araba je dána vyjímečným utvářením jeho kostry. Má 16 párů žeber, pět bederních obratlů a 16 ocasních na rozdíl od jiných plemen, která mají uspořádání 18-16-18. Tento rozdíl podmiňuje i vysoké nesení ocasu.

foto:Christiane Slawik,www.slawik.com