Koně,kteří žijí jedno léto

Hubený, světle hnědý kůň ještě jednou klátí nohama na vykachličkované podlaze, jakoby chtěl utéci. Probodnutí krku ukončí jeho krátký život. Stejně jako ostatní zvířata i hříbata na jatkách umírají vykrvácením.
Řezník vysvětluje: "Z deseti narozených hříbat jich jde osm na jatka, protože na jezdectví a chov jich je potřeba mnohem méně."

Na jatka přijelo hříbě s klisnou, protože samotné mladé zvíře by šlo těžko. Mladý hřebec se ještě pokouší sát od matky, ale je vytahován ven a zůstává sám s řezníkem. Zařehtá, je nervózní. Klisna na voze se k němu snaží dostat. "Někdy hledá své hříbě několik dnů," říká majitel.
"Samozřejmě je škoda každého mladého zvířete, které musí zemřít," tvrdí řezník, "také prasata nejsou moc stará, když jsou porážena." Neříká to ironicky, ale velmi vážně.
Poslední malý hřebec, který zde dnes bude zabit, je jen 4 měsíce starý a už splnil svou povinnost - sezónní vození turistů na svém hřbetě.
"Je téměř nemožné, aby se chovateli splnil jeho sen o narození "elitního hříběte", vysvětluje A. G. Gothe, která vykupuje koně od řezníků. "Správný kůň musí mít "liščí barvu", sněhobílou hřívu a ocas. Pak má hodnotu minimálně 15 000 Euro."
Jen málo koní vyhovuje tomuto ideálu. Jak říká rakouský majitel koní, asi 96 % hřebců a 80% klisen těmto kriteriím neodpovídá a jdou na jatka. Každý hřebec také může být levně prodám n aukci.
Jezdci a chovatelé tam výhodně kupují koňskou elitu. Obchodníci s dobytkem kupují nejlevnější koně pro italská jatka, kde je maso hříbat považováno za delikatesu.
Pro hříbata to znamená dlouhý transport, málo krmení a jatka. Tam se vystrašená zvířata snaží utéct pracovníkovi, který je chce omráčit omračovací pistolí a musí zasáhnout přesné místo v mozku. Ačkoli každé hříbě několikrát zastřelí, třepou se zvířata ještě při zavěšení na pás a vykrvácení.
Vždy na jaře se znovu narodí mnoho hříbat. Krátce po narození klisny znovu zabřeznou, aby po 11 měsících březosti mohli porodit další koně, určená na jatka.

Přece tohle nenecháme jen tak!bez povšimnutí!