Rekreační ježdění dle starých jezdeckých škol

Projížďky krajinou kladou vysoké nároky jak na jezdce,tak i na koně.Je třeba překonat nerovné cesty,kamenitý terén,bláto,vodu a kluzké svahy.K tomu se přidávají nepředvídané situace,vyžadující od koně pevné nervy a důvěru v jezdce.
Proto je důležitý dobrý základní výcvik.Zejména ve volné přírodě se kůň musí chovat uvolněně a dobře držet rovnováhu.Z tohoto důvodu se mnoho škol,zabývajících se výcvikem rekreačních jezdců a jejich koní,řídí vzorem starých jezdeckých škol.Základem dnešního stylu jsou školy Francoise Robichonse de la Guériniéra (1688-1751) a klasické jezdecké styly jihofrancouzské,španělské a portugalské.
Tyto školy učí,že pomůcky se dávají vždy jen krátkými a jasnými signály.
Výcvik v jízdárně obsahuje všechny klasické lekce.K tomu přistupují praktická cvičení.
Existuje pro toto ježdění ideální kůň?Zde platí,že jezdec potřebuje mít dobré "spojení" se svým koněm.To může nastat hned nebo si vyžádá určitý čas.Souvisí to v prvé řadě s pochopením,dorozuměním,vzájemnou náklonností a teprve potom s dobrým výcvikem,protože někteří lidé vůbec netuší,co v jejich koni vůbec vězí!
Co se týče fyzických předpokladů koně,jsou pro rekreační styl ježdění důležité dvě věci.
Za prvé je to velikost.Výška v kohoutku by neměla přesáhnout 160 cm.Na malé koně lze lépe nasedat a kromě toho jsou obratnější.
Důležitý je i tvar těla.Hranatí,dlouzí koně nejsou vhodní.Pro rekreační ježdění jsou vhodnější koně s kratšími zády.Výška v kohoutku a délka od hrudníku po nasazení ocasu jsou u nich téměř stejné.Pro takového koně je jednodušší klást zadní nohy více pod tělo,aby snížil zatížení předních končetin a lepé vyrovnal zátěž,kterou představuje jezdcovo tělo.
Výcvik postupuje v jednotlivých krocích.
Kůň se učí jednoznačné signály.Tyto vzory se ukládají na dlouho do koňského mozku.Jezdce pak ,když je třeba,vyvolá pomůckami naučené reakce.Je-li kůň dobře vycvičen,stačí lehký pohyb a kůň chápe,co má dělat.
Jízda působí potěšení jen tehdy,když člověk sedí v sedle uvolněně,jistě a pohodlně.Takový sed musí být k tomu ještě příjemný pro koně.


Správný sed musí splňovat následující požadavky:

¤nenamáhá a nenapíná svalstvo zad
¤kůň klade při chůzi více nohy pod tělo,aby jezdcova hmotnost méně zatěžovala přední končetiny
¤správný se podporuje udržování rovnováhy
¤sleduje pohyb koně
¤správným sedem působí jezdec na koně a jeho pohyby,zrychluje,či zpomaluje jeho rychlost nebo ho zastavuje.
¤ve správném sedu lze přenášením váhy udílet koni signály-pomůcky

Při správném sedu cítí jezdec odpověď koňského těla na své signály.Pouze tak působí jízda radost oběma partnerům.
Tělo má být ve vzpřímené poloze,hlava směřuje rovně dopředu,pánev je lehce vystrčena dozadu,aby se těžiště jezdcovy váhy přesunulo více dozadu.Horní část těla je pak za linií vedoucí k těžišti koně.Tento sed má tu výhodu,že šetří koňská záda.

Z pomůcek se používá hlavně:

¤pomůcky vahou
¤pomůcky stehny
¤pomůcky uzdou
¤pomůcky hlasem

Při tom existuje spousta vzájemných kombinací.
Při zastavení koně se používá váha,stehna,uzda a hlas.Podle stupně výcviku dokáže kůň zastavit i bez použití uzdy.
V průběhu tréninku se mění způsob používání pomůcek.Zpočátku musí být udíleny velmi zřetelně,nikoliv však hrubě nebo škubáním otěžemi,později stačí lehký dotek,protože kůň již signály zná.Zejména při používání uzdy by mělo stačit lehké zachvění,aby se dosáhlo požadovaného úspěchu.
Shromáždění koně,to je držení,kdy se jeho silueta zkrátí a zakulatí a zadní nohy jsou podsazeny více pod tělo,lze dosáhnout dobrovolně.Kůň přenese zátěž jezdcova těla dozadu tím,že silné zadní nohy posune víc pod tělo.Zadek klesne a kůň vypadá vzadu nižší.Záda pruží a krk se vyklene.
Toto držení způsobí jednak,že kůň vypadá elegantněji a také optimálně rozloží váhu jezdcova těla a šetří záda a přední nohy.
Z chodů se nejprve cvičí chůze.Zní to jednoduše,avšak při bližším pohledu se ukazuje problém.
Jak často se ukazuje obrázek: při společné vyjížďce jde několik koní plynulým uvolněným krokem,zatímco většina ostatních jde klikatě,klopýtá nebo se loudá a musí být pořád dokola pobízena.
S takovými koňmi je třeba cvičit v jízdárně.Správný sed,umírnění používání uzdy,aby kůň mohl držet hlavu zpříma,většinou přináší úspěch.Rovněž lekce v chůzi do strany pomáhají zlepšit tempo a délku kroku.
Pro většinu jezdců představuje velký problém klus.Zatímco při chůzi klade kůň nohy na zem střídavě ve čtyřdobém taktu,při klusu se ze země zdvihají vždy dvě nohy zároveň.
Existují koně s měkčím chodem,určeným již jejich tělesnou stavbou.Jiní jsou méně ohební a pružní,jejich chody jsou tvrdé.
Při klusu vyrovnává jezdec nadzdvihováním svoji váhu v sedle a plynule se přizpůsobuje pohybům koně.
Když má jezdec zpočátku problémy,má jezdit pomaleji a používat jog,velmi příjemnou rychlost-rychlejší než krok a pomalejší než obvyklý klus.Koně do tohoto pohybu uvedeme tím způsobem,že ho pomocí signálů poněkud zpomalíme z klusu,aniž by vypadl z rytmu a přešel do kroku.
S trochou trpělivosti se jog naučí téměř každý kůň.Je to chod,jímž můžeme pohodlně překonávat delší vzdálenosti.
Koně ovládají také cval.Je to rychlý a pro mnoho jezdců (moje pozn. Já osobně cval miluju =oD)
Při cvalu sedí jezdec rekreačního stylu v sedle stejně jako při westernovém ježdění.Začátečníkům to působí velké potíže.Skoky koně vzniká houpavý pohyb,který nevypadá dobře a ani koni se nelíbí.
Při cvalu je třeba držet tělo vzpřímeně ,nekývat se a přizpůsobit se koni správným posedem s pánví vystrčenou dozadu.

zdroj: Mega koně,1000 tipů pro milovníky koní
(dalo mi práci opsat to,takže nekopírovat!!!)
foto: Já-legro