Přišel jsem, viděl jsem, nechápu, odcházím...: Andaluský kůň

Historie

Andaluský kůň, prastaré plemeno pocházející z jižního Španělska, je potomkem koně iberského kterého si tak vysoko cenili staří Římané. Podobní koně jsou k vidění už na jeskyních malbách z jižního Španělska, datovaných do doby před 20 000lety. Během maurské okupace Iberského ostrova v 8 a 9 století se v chovech uplatnili i koně arabští a berberští a výsledkem byl kůň, vyhledávaný po celé Evropě až do konce 18. století. Čistotu chovu udržovali hlavně mniši z kartuziánského kláštera Jerez de la Frontera, kteří v roce 1476 speciálně k tomuto účelu postavili stáje. V současné době je chov andaluských koní s velkou pečlivostí veden a kontrolován v Seville, Córdobě a Granadě, kde vzkvétal již dlouhá léta předtím.

Andalusan měl značný vliv na chov mnoha známých plemen. Blízce příbuzní jsou například lusitánští koně a alter-real a původ lze od něj odvodit i u mnoha dalších- lipicánů, starokladrubských koní, Nonia i několika plemen německých. Ve Velké Británii bychom krev španělských koní nalezli u velšského koba, clevelanského hnědáka a connemarského koně, a stejně tak i u většiny amerických plemen.

Použití

Andaluský kůň je slavný především tím, že vylepšuje vlastnosti jiných plemen. K tomu se používal hlavně v dřívějších dobách. Populární jsou také drezurní vystoupení vysoké školy a stále je používán i v býčích arénách při koridě a při shánění dobytka. Je velice oblíbeným jezdeckým koněm, a přestože se díky příliš okázalé akci nehodí pro součastnou drezuru, může být vynikajícím skokanem. Neustále také vzrůstá jeho obliba ve vozatajských soutěžích.

Vzhled

Andaluský kůň má výraznou hladu, často s lehkým klabonosem, velké oči a široké nozdry. Silný, lehce klenutý krk s mohutným hřebenem je hrdě nesen, plece jsou mohutné, hrudník hluboký, hřbet a bedra silné. Záď je oblá, silná, ocas nízko nasazený. Nohy jsou čisté a štíhlé, kopyta velice tvrdá, dobře přizpůsobená suchému a horkému podnebí. Hříva a ohon jsou přirozeně zvlněné, neobyčejně bohaté a dlouhé. Zbarvení je nejčastěji bílé, často s tmavou hřívou a ohonem s příměsí jiné barvy. Vraníci jsou vzácní, ale stále častěji se v chovu objevují hnědáci.

Charakteristika

Andalusan je vznosný kůň, který na první pohled vypadá větší, než ve skutečnosti je. Chod má hrdý a prostorný, krok okázalý, rytmický, klus vysoký, výbušný a houpavý, karter plynulý, ale houpavý, cval hladký. Slučuje v sobě hrdost, eleganci s jemností a poslušností.